Bleší trhy Praha - REPORTÁŽ

Slíbila jsem do víkendu reportáž z bleších trhů Praha, které se konají celoročně každou sobotu i neděli U Elektry na Praze 9 a ač má napadnout asi 40 cm sněhu a vydat se tam může jen blázen, sliby plním nejen o Vánocích.

.

TL;DR: Stojí to za to a pořídíte zajímavé kousky (tím myslím kvalitní vintage a starožitnosti), pokud jste silné povahy a zvládnete se hrabat v bordelu, smlouvat s profíky nebo ignorovat blbé kecy prodejců. Pokud nejste, choďte nadále na Nuselské blešky.

.

Je sobota 25. listopadu, 7 h ráno a jsou sice 2 stupně nad nulou, ale já se nadšeně hrabu z postele, abych byla do 8 h na největším pražském blešáku. Prý “největší Bleší trhy v České Republice a snad i v Evropě”, píšou organizátoři na webu http://www.blesitrhy.cz/. Jelikož mi vždy trvá tak 3 hodiny, než ho projdu, nebo mi dojdou ruce i záda nebo zabírám taškama celý prostor chodníků a musí mě sekuriťáci odvalit z areálu, dávám jim za pravdu.

Dostanete se sem MHD za cca půl hodiny z centra Prahy (na zast. tramvaje U Elektry a pak cca 3 minuty pěšky), vstup vás bude stát 50 Kč a u vchodu najdete měničku papírových peněz na drobné (potřebujete, nutně!) a také bankomat, který je silným parťákem i zhoubnou zkázou, pokud jste si stanovili nějaký mírný budget.

.

Prvních sto metrů bude možná šok a budete si říkat, kam jste to šli. Kdo pamatuje devadesátky a první vietnamské tržnice, nebo jezdil na trhy do Polska, ví, o čem teď budu mluvit. Stánky s divným zbožím typu cheapové domácí potřeby, vyřazená elektronika, blikajícími a řvoucími hovadinami, napodobeninami parfémů i oblečením z polyesteru Lojzy Výtoně. Zázračná lepidla, nezničitelné nože, prostě bullshity. To musíte rychle proběhnout!

Celý blešák je dlouhý jak Lovosice a rozdělený do 3 HLAVNÍCH TRAS. Doporučuji začít buď hned u první, nebo u třetí až vzadu u plotu; prostřední s klidným svědomím vynechte. Procházejte chodníkem, skenujte ty správné stánky a kličkujte z jedné strany na druhou. Větší koncentrace zajímavějšího zboží najdete také napravo vzadu, na opačném konci areálu.

.

PRODEJCE bych rozdělila do čtyř hlavních kategorií:

1. Profesionální vetešníky a starožitníky (mají často stálé stánky, takové plechové boudy narvané až po strop věcmi a vy nechápete, jak z toho vůbec můžou něco prodat), nebo naopak docela pěkně načančaný stůl, kde je vidět, že ví, co prodávají a dávají těm věcem péči. Nabízí své věci s nějakou slevou oproti tomu, jak je mají oceněné v kamenných obchodech a určitě se vyplatí s nimi smlouvat. Těch bude tak 10 %.
2. Profesionální vyklízeče nemovitostí a pozůstalostí. Těch je naprostá většina, třeba 80 %. Jejich zboží leží obvykle bez ladu a skladu na velkých hromadách nebo v banánovkách, pomíchané vše dohromady. Péče o věci není žádná a vy tak často zapláčete, když vidíte secesní mísu zlomenou ve dví, protože na ni hodili mixér. Ale probrat se těma banánovkama opravdu stojí za to, tam většinou najdete nějaký prima kousek za velmi nízkou cenu.
3. Jednotlivce, kteří si chtějí jednorázově přivydělat, a jejich sortiment je většinou typu “co jsem posbíral v domácnosti”, nebo “co jsem našel u kontejneru”.
4. Prodejce nových a nekvalitních hovadin, o kterých jsem psala výše. Také prodejce potravin, prošlých nebo divných balení s neurčitými označeními. Prý se tu dá sehnat levné ovoce a zelenina. To najdete ve zmíněné prostřední řadě a já už na něj nemívám desátou ruku, aby se mi vyplatilo přikoupit 10kg pytel brambor. K nim řadím ještě prodejce ze stánků s hotovým jídlem, kterých tam není málo, ale pouze jeden můžu doporučit (zmiňuji níže).

.

NÁVŠTĚVNÍCI jsou buď lidé, kteří chtějí prostě nakoupit levně a kvalitu nehledají, nebo sběratelé a hledači pokladů. Chodí sem hodně dělníků, pracovníků z východu, kteří mají šanci se svým platem nakoupit jídlo a věci do domácnosti za pár korun. Pár cizinců, kteří chtějí zažít Prahu “off the beaten track” a jdou po socialistickém retru, které jim přijde zábavné a designové. Mě vždy ohromí flotila Asiatů s telefony s obrazovkou velkou jak pádlo, kteří doslova natáčí každý jejich krok a nakupují velké a drahé starožitnosti dle požadavků vzdáleného klienta. Jak tenhle business funguje, víte to někdo? 

.

Když se zaměřím na SORTIMENT, který zajímá mě, vypíchla bych, že:

• tu bývá málo vinylů, na celém blešáku vídám tak 2 stánky
• bývá málo nábytku, max nějaké koberce a lampy
• najdete tu málo hezkého vintage oblečení a doplňků.

Najdete tu naopak docela dost skla, keramiky i porcelánu, taky bižuterie a knih (doporučuji stánky v zadní, třetí řadě, kde najdete kousek od sebe antikvariát i obří stoly s bižuterií).

Organizátoři používají slogan “zbožíčko nejlepší”, to mě vždycky rozesměje.

Skoro na ničem NEJSOU CENY. Musíte se ptát a nebojte se smlouvat nebo poprosit o množstevní slevu. Nic si nedělejte z odmítnutí a nehledejte tu velkou zdvořilost. 

.

U toho LIDSKÉHO FAKTORU se musím zastavit a moc hodná nebudu. Koncentruji se tu lidé, kteří věří, že nám Ukrajinci berou práci, že jsou některé národy podřadnější než ostatní a že za minulého režimu bylo líp. Když jsem na tento blešák začala chodit (cca 2 roky zpět), měla jsem velký problém s osobou jeho hlavního pořadatele, který míval na Facebooku vlastenecké proslovy s vlajkou v pozadí a hejtuje lidi, kteří de fakto tvoří většinu návštěvníků. Zaměstnanci, resp. sekuriťáci, jsou stejná sorta. Haters gonna hate. Já se tu s nikým nevybavuji, nesympatizuji ani nediskutuji. A to je asi jediný způsob, jak to přežít.

.

Celkově sem chodím ráda, protože tu vždy pořídím zajímavé kousky, i když mi to zabere dost času. Zas to se mnou ale tolik nevajbuje, takže jednou za 2 měsíce úplně stačí.

Mé úlovky z listopadové návštěvy přikládám. Mám radost, ale je jich rozhodně o moc méně než jindy - za to mohlo určitě mrazivé počasí, v létě bývá větší lov.

MÉ TIPY:

• Přijďte sem co nejdříve - blešák otvírá v 6h a končí ve 14h, ideál je přijít na 8h a do 11-12h odejít. Před 8h zase spousta prodejců nemá ještě vybalené stánky, pozdější hodiny sice nahrávají smlouvání, ale už je hodně přebráno.
• Celá plocha areálu je open air, fouká tu a v zadní části je buď prach, nebo bláto.
• Dá se sem přijet i autem a zaparkovat defakto pár metrů od stánků. Já autem nejezdím; přijedu tramvají a zpět domů si zavolám Uber.
• Doporučuji s sebou vlhčené ubrousky a nejlépe slabé rukavice, pro probírání banánovek se budou hodit.
• Jediný stánek s jídlem, kde jsem nebyla zklamaná, je úplně v rohu nalevo od vchodu. Nabízí trhané maso, dobré syté polévky (fakt skvělá zelňačka!), tortilly… jinak je to tu klasická “pouťová” nabídka à la ty nejlevnější párky bez střívka, připečené klobásy, vyčpělé pivo. Seženete tu i plněné pečivo typu burek - to já nejím, ale nevypadá špatně. Kafe si v tom jediném stánku, který má před sebou obří kelímek Costa Coffee, určitě nedávejte.
• Pokud koupíte hned zkraje nějakou velkou věc a děsíte se, jak to budete celý blešák s sebou tahat, poproste prodejce o schování. Ještě se mi nestalo, že by na mě věc nepočkala.
• Když byste skončili s vybitým telefonem, jako já při poslední návštěvě, hned u vchodu je stánek s tel. příslušenstvím a pánové mi ho ochotně nabili.

.

Tak tady bych to uzavřela. Najdete tu i normální a dobré lidi, jasně. Když jsem někdy v létě měla extra žeň a zjistila, že je sice fajn, že jsem si zavolala Uber, ale že musím nějak ke vchodu dostat 3 plné banánovky věcí, nabídli se dva kolemjdoucí “podřadných národností” a krabice mi pomohli odnést až k bráně. Tam mě vyzvedl třetí, z těch, kteří "nám berou práci" a dovezl domů.

Sluníčkový to tu není. Ale když sluníčko svítí a nejsou 2 stupně nad nulou, tak to jde.