S kůží na trh aneb Rok s Obchodem věcmi

(5 minut čtení)

Ve světě plném online prodejních profilů s vintage, kteréžto zažívá posledních pár let velký boom, bylo rozhodnutí otevřít kamenný chrám krám věcí a zbavit tak byt nutnosti uklízet půlku obýváku před každým focením dobrý nápad?

ANO / NE (*nehodící se škrtněte).

Cítím se s obchodem hodně obohacená a zároveň hodně pod stresem (který si jako vlastní šéfka, účetní, markeťačka, produkční, uklízečka, strategická plánovačka a dispečerka vytvářím). Nechci mít obchod jako kouli na noze (proto v něm nemám kavárnu, ale pouze take-away espresso bar, a proto nekončím v 18-19h, což by se asi líbilo zákazníkům vracejícím se z práce, ale místo toho trávím pozdní odpoledne s dětmi).

Baví mě to? ANO

Poradila bych někomu, ať do toho jde taky? NE

Dala bych mu spíš přečíst, jaké jsou mé dojmy bez přikrašlování, plusy i mínusy podnikání ve starožitnostech a vintage a jaké byly nejsilnější AHA momenty uplynulého roku Sběratelky věcí. Jestli máte 5 minut na čtení, posaďte se k této SWAT analýze.

Bude to osobní.

PLUSY

• Obchod neberu jen jako prodejní prostor, ale jako můj druhý obývák. Zašívárnu, budoár, kabinet kuriozit. Je přeplněný čistými naaranžovanými věcmi, je útulný, hraju tu dobrá muzika, voní tu esenciální oleje i výběrová káva a je mi tu dobře.
• Věci, které nabízím, prošly v naprosté většině mými sbírkami a vlastní domácností; znám jejich původ, příběh a nejsou mi lhostejné a v tom je jedna z hlavních devíz Obchodu věcmi, která jeji i odlišuje od nahodilého antiku nebo bazaru.
• Spousta zákazníků se stala mými kamarády (ok, spíš kamarádkami) a můžu na ně vybíráním věcí do prodeje myslet. Mám svůj “NĚCO EXTRA” seznam, kam si píšu zvláštní přání a sháňky mých sledujících a díky dobré paměti se mi často podaří jim udělat radost. Sháním zajímavé kousky, které se jim trefí do vkusu, ale zároveň neuhnou z mých estetických očekávání. Neprodávám nic, co se mi nelíbí a co bych si sama nevystavila doma.
• Zachránila jsem hodně last minute dárků ke svatbám a narozeninám a vyřešila dárky pro tchyně, co nejsou s ničím spokojené, a partnerům, kteří všechno mají.
• Kamenný obchod na rozdíl od pouhého online profilu získal na důvěryhodnosti a funguje jako stálá instituce a reference pro hledající, jak na mapě města, tak i v online prostředí.

MÍNUSY

• S kamenným obchodem a potřebou mít dynamickou nabídku věcí si musíte hodně snížit vaši náklonnost k věcem a “naučit” se je bez sentimentu točit. To se i po roce stále učím.
• Netušila jsem, jak časově náročné bude obchod neustále proměňovat a cenit nové věci. Mám trvalý “imposture syndrom”, tedy pocit, že věci nevypadají jak by měly být a že vše dělám ve spěchu.
• Rozloučila jsem se s věcmi, o kterých jsem nebyla přesvědčená, že je chci pustit, ale kvůli potřebě výdělku jsem je prodala. Dvakrát jsem si potom poplakala (červená lakovaná Pantone chair a starožitný nástolec s malinami z 19. století).
• Mít svůj obchod jako “one woman show” je užitečné v tom, že je konzistentní s mými hodnotami a zkrátka drží koncepci a lajnu. V případě nemoci nebo odcestování však nastane “no woman, no show”.
• Prodej v kamenném obchodě tvoří pouhou jednu čtvrtinu celkového obratu věcí, zbývající 3/4 věcí se otočí online přes profily na FB a IG (a velmi okrajově přes eshop). Jinak řečeno je jeho provoz extrémně drahý a byla bych na tom o mnoho lépe, kdybych nadále věci fotila v našem obýváku. Fixní měsíční náklady na provoz obchodu o 40 m2 v pražských Nuslích dosahují 30 tisíc Kč (s mou odměnou ve výši 0 Kč).
• Někdo chápe kamenný obchod jako pouhou vitrínu či showroom toho, co je zobrazeno online. Ale je to právě naopak - to, co je vidět na sociálních sítích a eshopu je pouhá špička ledovce z objemu věcí vystavených v obchodě!
• Hodně kolekcí se líbilo nejvíc mně, pak pár lidem na západě a přátelům UFO. Jinak řečeno se moc neprodávaly. Věci byly moc historické (těch se trochu bojíte), moc niche nebo moc ujeté. Ne všem sedne můj vkus, ale to je asi v pořádku a to, že se nemusí nabídka obchodu zalíbit všem, bych přidala i do sekce PLUSY.
• Ta světle růžová podlaha byl sice líbivý, ale úplně pitomý nápad.

RADOSTI A PŘÍLEŽITOSTI

• Nejvíc mě baví prodávat věci ne jako nahodilé solitéry, ale dávat je do souvislostí; refektovat mou inspiraci v hudbě, filmech, literatuře či společenském dění. Výsledkem se tak za rok stalo 48 tematických kolekcí a mnoho doplňkových instalací.
• Nejvíc mě naplňuje, že může obchod sloužit jako místo setkávání sběratelů, maximalistů i minimalistů na scestí. Bilance za posledních 12 měsíců není vůbec špatná! Realizovala jsem:
• 7 vzdělávacích seminářů
• 7 tematických pop-upů
• 1 vintage swap
• 12 bleších trhů (Nuselské Blešky a Živé vnitrobloky)
• Nejvíc jsem vděčná za:
• To, že mám obchod doslova za rohem od domu.
• Železné rolety, které kromě perfektního pocitu bezpečí po zavíračce mají tu nejkrásnější modrou řeckou barvu.
• Za manžela, který mě podporuje; slovy, časem, autem i svou mzdou. Děkuji Ti.
• Nejvíc jsem se dmula: když jsem byla oslovena portálem Navolnenoze.cz pro sepsání návodu Kam s nimi (věcmi), viděla fotky obchodu a můj čumák nebo byla pozvaná k rozhovoru s Elle Decoration (potěšilo nejvíc mě), Blesk pro ženy (potěšilo nejvíc mého tátu), s Robertem Vlachem (potěšilo příznivce hlubokých rozhovorů) nebo Marcelou z Žijeme minimalismem (potěšilo minimalisty!). Pro časopis Elle jsem také zařizovala vybavení rautu ve stylu estetiky Wese Andersona nebo půjčila 50 šálků pro odpolední čaje à la Bridgerton a pro konferenci Cirkulární města jsem zařídila “Cirkulární obývák”, obytný prostor vybavený pouze věcmi z druhé ruky z reuse obchodů. Oh yeah.

HROZBY A STESKY

• Někteří lidé si myslí, že mám prodej věcí jako pouhé hobby a přivýdělek k nějaké stálé placené práci. Obchod věcmi je však má HLAVNÍ pracovní činnost, která trvá daleko za otevírací dobu obchodu. Provoz a zjišťování původu a hodnoty věcí a kontakt s klienty řeším večery i o víkendech. Ostatní mé projekty jsou časově velmi okleštěné či fungují na neziskové či dobrovolné bázi. Myslete na to, když si budete říkat o slevu na věci a představte si, jak byste se cítili vy, kdyby vám šéf v zaměstnání řekl, jestli byste dnes pracovali s pouze dvoutřetinovým platem?
• Setkávám se s tím, že někdy lidé nechápou, proč má věc konkrétní hodnotu, a nevidí prodej kurátorsky vybraných věcí jako “službu”, kterou zákazníkům svým estetickým cítěním, časem stráveným výběrem předmětů nebo jejich sháněním, péčí o věci, jejich opravováváním, stajlováním, prodejem v obchodu, kde platím nájem a daně a konečně expertizou při prezentaci jejich historické a řemeslné hodnoty poskytuji a kterou vykonávám… aby oni nemuseli.
• Nevypočitatelnost dopadu sociálních sítí. Fotka prázdných obalů od vajíček, kterou jsem od boku vyfotila před dveřmi obchodu, má na Instagramu přes 80 lajků. Fotka starožitné kameniny z kolekce, kterou jsem vybírala, stajlovala, fotila a popisovala půl dne, má lajků 6.
• Myslela jsem, že bude chodit víc místních, aspoň na to skvělé kafe. Dle nemálo sousedských reakcí se ale “bojí jít dovnitř, protože jim to přijde moc fancy jako galerie, a bojí se, že něco rozbijí nebo že se tam nebudou cítit vítaní.”

Vítaní jsou ale v obchodě všichni přátelé věcí! I s dětmi, psy, kočárky, tchýněmi, manželi... Všichni toužící po kvalitní nové kávě, krásných starých věcech a trochu toho sběratelského porozumění. Budu se na vás v dalším roce moc těšit!

Vaše Sběratelka věcí

PS: Uhodnete, jaká je nejčastější otázka, kterou mi návštěvníci v obchodě pokládají?